Člověk

Sociální střet

Adriana, Beatrice i Cesare vystoupili z poničeného automobilu a vstoupili do bezpečného úkrytu. Adriana začala vysvětlovat mladším společníkům, proč poslala vraha ve službách Řádu, aby odpravil Danta.

„Řekněme, že vám tohle věřím,“ rozmýšlel Cesare, „jak bych vám ale měl dále důvěřovat? Přiznáváte, že mi záměrně lžete a vytváříte různé podvody. A to, že to přímo přiznáváte, to mě možná varuje nejvíce. Nebudu už s vámi dál spolupracovat, nebo vám jakkoliv pomáhat, ne takhle. Ne, když nebudu mít žádnou záruku, abych vám mohl věřit.“

„Cesare, sám víte, že žádné záruky nemohou být,“ vysvětlovala podivně něžně Adriana, „Mohla bych vám dát peníze. Mohla bych vás ozbrojit a nebo vám dát kontakt na svého nadřízeného v Řádu, abyste mu mohl prozradit mé tajné kroky a prakticky mě tak nechat popravit. Ale tohle vše stejně závisí na tom, že mi budete věřit. Nežádám vás o důvěru, chápu, proč jsem ji ztratila. Žádám vás ale o pomoc v tom, co jsme začali. Ne kvůli sobě, ani ne kvůli Dantovi. Kvůli všem lidem.“

Cesare zmlknul. Zasáhla jej zranitelnost, kterou před ním Adriana poprvé ukázala.

„Ne,“ řekla nesmlouvavě Beatrice. V místnosti zavládlo ticho, které přerušila po minutě až Adriana.

„Ne?“ zeptala se, „co tím myslíte?“

„Nebudeme vám pomáhat, už ne,“ odpověděla Beatrice a snažila se přitom působit zcela klidně, „nechala jste Danta v nemocnici, napospas dalším zabijákům. Vlastně Dante skončil v nemocnici kvůli vám, vím to. Šel bojovat váš boj.“

Adriana dlouze hleděla na Beatrici, než znovu promluvila: „Dante se rozhodl sám. To ti pak i poví. Důležité je, že jsem jej nenechala napospas. Mnoho o Dantovi oba dva nevíte. Chci vám prozradit něco velmi důležitého, nevím ale, jak to podat.

„Je to něco tajného? Nebo citlivého?“ vyzvídal Cesare.

„Ne. Spíše je to neuvěřitelné.“

Sociální střet se užívá k odehrávání vyjednávání, ovlivňování pocitů a působení na druhé slovem i sociálním nátlakem. Veškerá komunikace a slovní výměny mohou využívat sociálního střetu, využívají se jen ale pro důležitější či nejisté situace. Hlavními „nástroji“ jsou slova, podpořená činy, některými předměty či prostředím. Užívají se také city, jako nástroje i jako zbroj před ovlivněním. Zraňují se sociální jizvy.

V sociálním střetu se užívají dovednosti empatie, manipulace, vystupování a přesvědčování, každá dovednost může cílit jakoukoliv sociální jizvu, každá dovednost může reakcí bránit před jakýmkoliv sociálním útokem – úspěchy reakce se odečítají od úspěchů útoku.

Hod na iniciativu se v sociálním střetu většinou neužívá, iniciativa se navazuje na hovor postav, jak jej vedou hráči. Během běžného hovoru může jakýkoliv hráč či vypravěč vyzvat k hodu. Mluvící aktér použije akci a sociální kostky, soupeř může užít reakci k obraně. Po skončení akce může přebrat iniciativu druhá postava tím, že začne mluvit. Po skončení řeči použije akci a sociální kostky, soupeř může užít reakci k obraně. Takto se střídají postavy v akcích mezi sebou. Nechce-li jedna postava hovořit a převzít tak iniciativu, nemusí. Až v případě střetu, kdy chce iniciativu přebrat více postav, provede se hod na iniciativu. Kolo sociálního střetu končí v tu chvíli, kdy nikdo nechce přebrat iniciativu (v tu chvíli se obnovují kostky). Po konci kola má postava možnost opustit sociální střet (či celou scénu), pokud nebyla nějakým způsobem zavázána do řeči. Další kolo souboje nastane stejným způsobem jako první – někdo vyzve k hodu během hovoru (lze navázat hned na hovor následující po konci kola).

Postava může získat druhou akci v sociálním střetu tím, že naváže na svůj hovor či skočí do řeči druhému. Obojí vyžaduje spálení omračujícího sociálního zranění, musí reálně odpovídat vedenému hovoru. Druhá postava má možnost zabránit této akci, že sama skočí do řeči aktivní postavě – sama spálí omračující sociální zranění (lze skákat do řeči tak dlouho, dokud někdo pálí omračující zranění)

  • Vyjednávání, konverzace, disputace, lhaní či prosby, vše o komunikaci; zraňování sociálních jizev, užívání řeči, prostředí a citů jako nástrojů a zbrojí
  • Dovednosti empatie, manipulace, vystupování a přesvědčování; každá může cílit jakoukoliv sociální jizvu, každá může reakcí snižovat úspěchy útoku na sociální jizvu
  • Iniciativa bez hodu, vyplývá z vedeného hovoru; hráč či vypravěč vyzvou k hodu – mluvící hráč provede akci a užije sociální kostky; po skončení svého hovoru může přebrat iniciativu jiný hráč tím, že začne mluvit (není povinen přebírat iniciativu)
  • Vícero postav chce přebrat iniciativu – hod na iniciativu
  • Kolo končí ve chvíli, kdy nikdo nepřebírá iniciativu (obnova kostek), lze opustit sociální střet či scénu (není-li postava zavázaná do hovoru); další kolo znovu z hovoru při výzvě k hodu
  • Druhá akce skočením do řeči či navázáním na vlastní řeč po akci; obojí stojí jedno omračující sociální zranění; jiné postavy tomu mohou zabránit tak, že samy skočí do řeči (je třeba spálit omračující sociální zranění)

Adriana se hádá s Dantem. Oba se rozčilují, protože se nemohou dohodnout, zda poskytnout baronu de Motravel informaci o nebezpečí od Řádu, nebo tuto informaci zatajit. Po pár chvílích hovoru Adriana vyřkne: „Pokud mu to vyzradíš, postarám se o to, aby tvou chybu zaplatila Beatrice.“ Adriana říká, že používá sociální akci a chce hodit na určení výsledku. Jedná se útok na jizvu strachu (bude popsáno dále). Slova Adriany sedí přímo na užití manipulace, vypravěč jí dokonce dá bonus +1 k moci.

(Namísto manipulace mohla zvolat „Zakazuji ti to!“ pro vystupování, „Neblázni, vždyť baronovi je jedno, že jsi mu teď pomohl, stejně tě zničí.“ pro empatii a nebo „Myslím, že když by se Řád dozvěděl o tvém činu, mohl by tě znovu začít hledat.“ pro přesvědčování.)

Adriana má šarm 4 (8 sociálních kostek) a vyrovnanost 3 (základní moc 2), Dante má šarm 3 (6 sociálních kostek) a vyrovnanost také 3 (základní moc 2). Adriana na svou akci použije pět kostek a hodí celkem tři úspěchy.

Dante se brání a používá k tomu dovednost přesvědčování (je to jeho nejvyšší sociální dovednost a protože při sociální reakci nemusí mluvit, může zvolit jakoukoliv sociální dovednost). Používá tři kostky a hodí pouze jeden úspěch – tím sníží úspěchy Adriany. Zbývajícími dvěma úspěchy Adriana hodí na svou vyrovnanost a nehodí ani jeden úspěch (pokud by hodila úspěch, zvýšila by jím svou moc). Takto je její moc rovna základní plus bonus (2+1). Adriana tedy zraní Dantovu jizvu strachu třemi omračujícími zraněními (Dante s vyrovnaností 3 přijme všechny omračující jizvy bez toho, že by byla některá povýšena na smrtící).

Iniciativa by teď přešla k Dantovi, Adriana ale spálí jedno sociální omračující zranění, aby pokračovala. Dantemu se to nelíbí a tak sám spálí sociální omračující zranění, aby jí skočil do řeči. Adriana se ale nenechá odbít a skočí do řeči Dantovi, než se stačí rozmluvit. Za to sama musí znovu spálit další omračující sociální zranění. Dante už dále zranění nepálí, Adriana si tedy ponechá iniciativu. Kostky se zatím nedoplní nikomu.

Adriana až teď, když získala iniciativu, pokračuje v řeči: „Nechápej mě špatně, nechci jít proti tobě. Ale uvědom si, jaká nebezpečí hrozí. Neměli bychom si ještě přidělávat problémy.“ Adriana používá přesvědčování a cílí strach (vypravěč jí možná dá postih -1 k moci, protože její formulace je nejasná), užívá k tomu všechny zbylé tři kostky. Hodí jeden úspěch. Dante se brání dvěma sociálními kostkami (stále používá přesvědčování jako obranu) a hodí dva úspěchy. Tím se útoku ubrání a Adrianina akce končí.

Dante může teď přebrat iniciativu a také tak učiní (Adriana by mu mohla znovu skočit do řeči, protože ale nemá už žádné sociální kostky, neučiní tak). Dante spustí: „Uvaž však, že bychom nejen získali barona jako dočasného spojence, ale mohli bychom Řádu trochu zamotat hlavu. Neříkám hned jej poškodit, spíše jen zaměstnat. Řád si stále myslí, že jsem mrtev, bude mu trvat, než pochopí, oč jde.“ Cílí jizvu odvahy a používá přesvědčování (vypravěč znovu zvažuje postih, ale neudělí jej). Hází jednou kostkou a hodí dva úspěchy.

Adriana nemá kostky, aby se mohla bránit, spálí proto sociální omračující zranění na obnovu kostek. V tomto kole už dvě zranění pálila, může tedy spálit jen další dvě zranění (maximálně šarm za kolo). Každé zranění jí obnoví jednu kostku, kterou hned použije k reakci na obranu. Adriana využívá svou dovednost manipulace, jež je nejvyšší (některé dovednosti dávají speciální manévry k obraně, někdy se vyplatí užít spíše ty). Adriana hodí pouze jeden úspěch. Ten sníží Dantovy dva úspěchy na jeden jediný. Dante hodí tímto úspěchem na svou vyrovnanost (hod na moc) a nehodí žádný úspěch. Jeho moc je tedy jen základní, na hodnotě 2. Adriana získá dvě omračující zranění do odvahy.

Adriana by znovu mohla přebrat iniciativu, stále ale nemá kostky (a už je ani nemůže získat pálením zranění). Dante proto spálí své druhé sociální omračující zranění, aby získal druhou akci. Spálí hned ještě další omračující zranění pro obnovu kostky (spálil jedno omračující na přebrání iniciativy od Adriany, druhé na získání druhé akce a teď používá třetí; Dante použil tři kostky na obranu, poté další dvě a nakonec jednu na útok – po spálení omračujícího zranění bude mít jednu jedinou kostku na akci). Provede proslov: „No tak, Adriano! Vždyť vy chcete převést svého manžela! Sama víte, že tohle jen tak neprohlédne!“ Vypravěč za to uděluje bonus +1 k moci. Dante používá poslední kostku a hází na vystupování (cílí odvahu). Hodí jeden úspěch.

Adriana nemá kostky a nemůže již ani pálit, Dantův jeden úspěch jí zasáhne. Dante tímto úspěchem hodí na moc a získá jeden úspěch. Jeho moc je tedy 2 (základní), +1 (bonus od vypravěče) +1 (hod na moc). Celkem tedy zraní Adrianu za čtyři omračující do odvahy. Adriana tam již měla dvě omračující zranění, každá její sociální jizva má tři políčka. Proto se tři omračující povýší na tři smrtící a Adriana je Dantem vyprovokována.

Iniciativu nikdo nepřebírá, končí tedy kolo sociálního střetu. Adrianě i Dantovi se doplňují všechny sociální kostky a oba mohou dál vést hovor. Dante by mohl rovnou navázat, aby Adrianu ještě o něčem přesvědčil. Adriana by ale také mohla z hovoru odejít, aby se již s učencem nerozčilovala.

Vytvořeno tak, aby zapadlo do hovorů hráčů, ale byla tam možnost užívat stejnou kostkovou dynamiku, jaká je ve fyzickém střetu. Plné pole pro zaměřování jizev je dle mě dobré zjednodušení, vyvážené manévry pro konkrétní dovednosti. Příklad je zevrubný, doporučuji opravdu přečíst a pochopit.

Ovlivnění

„Poslouchejte mě teď, prosím, pozorně,“ začala tiše Adriana své vyprávění, „protože co vám chci říct, bude možná příliš náročné na pochopení.“

Beatrice nedůvěřivě pozvedla obočí: „Opravdu? Já myslím, že to pochopit dovedu.“

Cesare neříkal nic, moc dobře věděl, že obě ženy jsou inteligentnější i vzdělanější. Přesto Adrianu pozoroval, jeho opatrnost a podráždění vůči Adrianě byly vystřídány zvědavostí.

„Nevím, jak správně začít,“ řekla upřímně Adriana, její hlas byl poprvé bez přetvářky, „zkusím se vás zeptat. Jak myslíte, že je Dante starý?“

„Jako kolik mu je let?“ zapojil se hned Cesare, „Vždy jsem myslel, že něco mezi čtyřiceti a padesáti. Staře nevypadá, ale rozhodně je učený a zkušený.“

„Co je to za otázku?“ zeptala se chladně Beatrice, nehodlala přistoupit na žádnou hru, co mohla Adriana zkoušet.

„Není až tak důležitá,“ pověděla Adriana, „protože vaše odpověď nemůže být správná. Dantovi je totiž přes šest set let.“

„Přes šest set let?“ ujišťoval se Cesare, že slyšel správně.

„Ano,“ řekla zcela vážně Adriana, „konkrétně myslím, že mu tento rok bude šest set šedesát pět let. To by přesně věděl Leopold.“

„Dante je starý přes šest set let?“ řekla posměšně Beatrice, „Hádám, že to je proto, že našel klíč k nesmrtelnosti a proto se vlastně o něj nemusíme bát.“

Adriana bezpečně poznala, že jí dívka vůbec nedůvěřuje, i tak ale musela vykřiknout: „No… ano!“

Ovlivnění se v sociálním střetu děje skrze zraňování sociálních jizev. Je-li některá sociální jizva zraněna smrtícím či zničujícím zraněním (počítá se i zranění, jež bylo uděleno povýšením nižších zranění), je zasažená postava nucena jednat nějakým způsobem. U některých jizev je třeba rozhodnout konkrétní podobu chování postavy, často vyplývá z konkrétního obsahu řeči, jež způsobila dané sociální zranění.

Podpora (v odvaze) vybudí postavu k nějakému činu. Často se může jednat o činnost související s motivacemi ovlivněné postavy a nebo s jejími citovými žádostmi. Postavu lze ale podpořit do čehokoliv, po čem nějakým způsobem touží, či co chce. Podpora nemusí postavu vést k nejlepšímu řešení, naopak. Podpora využívá motivací postavy a umožňuje působícímu, aby do podpory skryl některé vlastní záměry (musí vše ale řádně vysvětlit či správně působit). Ovlivněná postava má stále svobodnou vůli a může za věcí, jež je obsahem podpory, jít dle svého nejlepšího vědomí. Postava stále jedná sama za sebe a ve svém nejlepším zájmu.

Prosba (v soucitu) přemluví postavu k nějaké službě. Služba, jež by šla proti omezení morálky postavy, automaticky neuspěje. Postava stále může sama rozhodovat, jak službu provede. Žádá-li služba nějakou oběť, tato oběť nesmí být pro postavu příliš veliká (i když by prošla omezením morálky). O náročnosti služby rozhoduje vypravěč. Postava jedná v dobrém záměru působícího, pokud podlehne prosbě. Postava stále jedná dobrovolně, způsob jednání je ale určen prosbou.

Rozkaz (ve strachu) donutí postavu k výkonu nějaké služby. Funguje obdobně jako prosba, jen z negativního úhlu. Postava také nemá tolik možností, jak rozkaz provést, musí splnit, co jí bylo řečeno. Nemusí z toho ale být nadšena a může částečně i úmysl rozkazu sabotovat, není-li pod dohledem. Na rozdíl od služby může rozkaz donutit postavu k činům, jež jdou proti omezení morálky. Postava jedná nedobrovolně, způsob jejího jednání je určen rozkazem.

Provokace (ve hněvu) provokuje postavu k nějakému činu. Provokace je obdobná podpoře, postava ale nemůže jednat klidně a vyrovnaně. Provokace nutí k okamžité akci. Způsob, jak se postava zachová, stále závisí na postavě. Provokace nutí postavu jednat, postava jedná nedobrovolně, způsob jejího jednání ale závisí na postavě.

Zavázání do řeči (v radosti) zaváže ovlivněnou postavu do dalšího kola sociálního střetu. Postava nebude chtít odejít či se věnovat něčemu jinému. Zavázání trvá tak dlouho, dokud má ovlivněná postava radost a nebo dokud ovlivňující postava bude udržovat konverzaci.

Ztráta akce (ve smutku) připraví postavu o akci. V sociálním souboji nebude v daném kole postava smět přebrat iniciativu. Pokud se sociální střet změní na fyzický (vyprovokování boje), ovlivněná postava nebude mít v prvním kole akci. Ovlivnění trvá do konce kola, neruší akce, které již postava stihla vykonat.

Tvrzení (v jistotě) a zpochybnění (ve zmatení) jsou ovlivnění provázaná. Útočící postava necílí jizvu jistoty či zmatení, používá pouze nějaké tvrzení, o kterém chce druhou postavu přesvědčit. Zasažená postava se pak sama rozhoduje, zda tvrzení chce věřit, nebo ne. Pokud tvrzení uvěří (či mu již věřila předtím), je zraněna do jistoty a tvrzení převezme či si potvrdí. Pokud však tvrzení nevěří, je zasažena do zmatení a je nucena zpochybnit, proč tvrzení nevěří. Zpochybnění postavu nenutí tvrzení přijmout, dává jí ale tu možnost – v dalších útocích by postava mohla již být stejným tvrzením zraňována do jistoty.

Ujištění (v jistotě) a znejistění (ve zmatení) jsou ovlivnění provázaná, fungují stejně jako tvrzení a zpochybnění. Jsou důsledky útoků tvrzení, sama postava se rozhoduje, zda tvrzením uvěří. Je-li postava zasažena do ujištění, krom dodání pevné víry v pravdivost tvrzení jí může útočící postava změnit motivaci kapitoly (trvá jen do konce kapitoly). Znejistění u postavy zpochybní většinu důvodů, proč odmítá tvrzení. Další útoky tohoto tvrzení již budou útočit na jistotu a budou postupně postavu utvrzovat v jeho pravdivosti. Krom toho při zasažení znejistění může útočící postava zpochybnit víru a fungování světa znejistěné postavy, někdy jí může i změnit citové žádosti.

Zásah citu (touha v odvaze, přátelství v soucitu, respekt ve strachu a nenávist ve hněvu) způsobí, že se patřičný cit zasažené postavy zvýší o dva stupně do konce scény a o jeden stupeň do konce kapitoly. Nenávist a respekt může útočící osoba u ovlivněné vzbudit i vůči někomu jinému, než vůči sobě. Přidané stupně citů se sčítají s city již chovanými (zisk přátelství při nepřátelství toto nepřátelství snižuje a naopak).

Vyzrazení (v radosti) donutí cílovou osobu, aby o sobě něco řekla. Buď prozradí něco, na co byla přímo dotazována v rámci útoku na radost a nebo jednoznačným způsobem vyzradí svou motivaci, temperament, jeden dramatický pól či přibližnou hodnotu duše (cíl si může vybrat sám). Postava nemusí tyto informace sdělit slovně, útočící postava musí ale informaci získat bez pochybností.

Odhalení (ve smutku) donutí cílovou osobu, aby o sobě něco odhalila. Funguje stejně jako vyzrazení, jen v tomto případě útočící postava přímo vybírá, jaká informace bude odhalena.

Ostatní jevy jsou přímo popsány u sociálních jizev.

  • Ovlivňování v sociálním střetu se děje přes zasahování sociálních jizev a jejich jednorázových postihů
  • Podpora (odvaha): vybídne cíl k pronásledování motivace či žádosti; cíl jedná dobrovolně, jedná dle svého uvážení
  • Prosba (soucit): vyprosí od cíle nějakou službu (nesmí jít proti omezení morálky); cíl jedná dobrovolně, provádí ale to, oč byl požádán
  • Rozkaz (strach): zadá cíli nějaký rozkaz, který musí splnit; cíl jedná nedobrovolně a musí dělat, co mu bylo rozkázáno
  • Provokace (hněv): vyprovokuje cíl k nějakému činu, většinou na základě nějakého citu; cíl jedná nedobrovolně, může se ale rozhodnout, jakým způsobem vyprovokování provede
  • Zavázání do řeči (radost): zaváže cíl do sociálního střetu; zavázání trvá, dokud má cíl radost a dokud útočník neukončí střet
  • Ztráta akce (smutek): cíl ztrácí svou akci v daném kole; nevztahuje se na již provedené akce; při přechodu do fysického střetu nemá cíl v prvním kole akci, smí jen reagovat
  • Tvrzení (jistota) a zpochybnění (zmatení): při snaze přesvědčit cíl o nějakém faktu – cíl se sám rozhodne, zda věří, či ne; pokud věří, je zraněn do jistoty a utvrzen o faktu; pokud nevěří, je zraněn do zmatení a jeho pochybování o faktu je nalomeno (stále ještě může odmítat věřit)
  • Ujištění (jistota) a znejistění (zmatení): při snaze přesvědčit cíl o faktu (stejné jako tvrzení a zpochybnění); při přijímání faktu je cíl zasažen do jistoty, lze mu změnit motivaci kapitoly; při odmítání faktu je cíl zraněn do zmatení, znejistění jej konečně přesvědčí o faktu, lze cíli zpochybnit víru a pohled na svět, lze mu změnit citovou žádost
  • City (touha – odvaha, přátelství – soucit, respekt – strach, nenávist – hněv): při zásahu citu v jizvě posílí v cíli patřičný cit o dva stupně na jednu scénu, pak o jeden stupeň do konce kapitoly
  • Vyzrazení (radost): cíl prozradí něco, co bylo tématem hovoru, a nebo vyzradí svůj temperament, motivaci, dramatický pól či přibližnou hodnotu duše; cíl vybírá, co vyzradí
  • Odhalení (smutek): jako vyzrazení, jen útočník vybírá, co cíl vyzradí
  • Ostatní: ostatní efekty zranění jizev jsou uvedeny u sociálních jizev

Většina efektů je snad jasná. Podívejme se ale na efekt tvrzení a využijme příběh této části. Adriana začíná tvrzením o Dantově věku. Ani Cesare, ani Beatrice tomu samozřejmě nevěří. Adriana je zkušená, podaří se jí oba své společníky zasáhnout tak, že každý získá alespoň jedno smrtící zranění. Jak Cesare tak Beatrice jsou zraněni do zmatení a jsou nuceni se trochu zamyslet nad tím, co jim to ta Adriana vlastně povídá.

Budeme-li pokračovat za to, co je v příkladu, Adriana zkusí podat některé důkazy o svém tvrzení a bude dále oba společníky přesvědčovat. Cesare se rozhodne uvěřit tomu, co Adriana povídá, jakýkoliv zásah pro něj tedy bude zraňovat jizvu jistoty (Cesare se rozhodne takovému útoku nebránit – bude zvýhodněn positivní jizvou a ušetří kostky), Cesare se bude utvrzovat v tom, že „ten Dante je nějakej starej“.

Beatrice se svým vědeckým přístupem bude stále takové tvzrení odmítat. Bude zraňována tedy do zmatení. Ani Adriana ani Beatrice rozhovor nepřeruší, Adrianě se však bude dařit lépe – zraní Beatrici do zmatení tak, že Beatrice bude mít zničující zranění. Tím se spustí jednorázový efekt jizvy zmatení – znejistění. V tu chvíli Beatrice začne alespoň z části věřit možnosti, že by možná mohl existovat někdo takto starý a že by to mohl být i Dante. Kdyby měla k Dantovi nějaký citový požadavek, Adriana by jej mohla tímto nějakým způsobem upravit. Další tvrzení o Dantově věku pak bude Beatrici již zraňovat do jistoty.

Ne snad nijak složité. Prosba, rozkaz, provokace a podpora jsou všechno variace na to jak někoho donutit něco dělat. Jsou binární – dvě podsunou myšlenku cílové postavě, dvě je k ní donutí. Další osa říká, zda zasažená postava bude dělat, co chce, a nebo zda bude dělat, co jí útočník poví. Dává to celkem čtyři možnosti – čtyři konkrétní přístupy dle cílené jizvy.

Tvrzení snad jasné, je záměrně rozvedeno v příkladu, protože by mohlo být trochu složitější. Zjednodušeně každý může nevěřit čemukoliv až do chvíle, kdy je zraněn zničujícím zraněním do zmatení, pak začne pochybovat.

Modifikace

„Je to jedno,“ pověděla potichu Beatrice Cesarovi, „i kdyby měla pravdu, i kdyby Dante byl nesmrtelný, i tak nás zradila. Nemůžeme jí věřit. Nemůžeme s ní spolupracovat.“

„Potřebujeme jí,“ hájil starší ženu Cesare, „má kontakty, bez kterých se neobejdeme. Má finance a hlavně má zkušenost. Musíme najít nějaký způsob, jak si pojistit její důvěru.“

„To bychom jí museli donutit pro jednou se chovat upřímně,“ odpověděla Beatrice tónem, který zcela jasně říkal, že dívka v takovou možnost nevěří.

„Co kdybychom jí zlomili? Kdyby se nám podařilo vyhmátnout její slabé místo, psychicky jí rozebrat,“ uvažoval Cesare, „mohli bychom jí ukázat, že bez nás je v tom všem sama, že nikdo jiný jí nebude hlídat záda, nebo tak…“

„Myslíš?“ převzala myšlenku Beatrice, „možná by to šlo… ale ne takhle. Samota jí nevadí, na to je zvyklá. Museli bychom jí ukázat, že je neschopná a slabá. Že její plány nemůžou vyjít, že nemá moc nic změnit. Musíme zaútočit na její ego.“

Při cílení jednotlivých jizev je moc akce ovlivněna konkrétním hovorovým projevem. Někdy je jasně definováno, co jako postavu ovlivní, někdy sama postava může říct, jak se k danému tématu staví.

Hovor na lehkovážné úrovni či o nevážných věcech dává bonus +1 moc ke zranění radosti a postih -1 moc ke zranění smutku. Naopak hovor o vážných věcech dává bonus +1 moc ke zranění smutku a postih -1 ke zranění radosti. Co je vážné a co je lehkovážné, to závisí na pohledu ovlivněné postavy.

Podporování motivace, zázemí či aspektů důležitých pro ovlivňovanou postavu dává bonus +1 moc ke zranění odvahy a soucitu, naopak dává postih -1 moc ke zranění strachu a hněvu.

Zesměšňování motivace, zázemí či důležitých aspektů pro ovlivňovanou postavu dává bonus +1 moc ke zranění hněvu a postih -1 moc ke zranění soucitu.

Ohrožení života, motivace, zázemí či aspektů důležitých pro ovlivňovanou postavu dává bonus +1 moc ke zranění strachu a postih -1 moc ke zranění odvahy.

Nakonec cokoliv, co nutí postavu k ohrožení jejího života, zázemí, motivace či aspektů pro ní důležitých, dává postih -1 moc ke zranění odvahy, soucitu, strachu i hněvu (tento postih lze vyrušit jinými bonusy; například lze nutit vojáka do bitvy pod pohrůžkou, že nezúčastní-li se, bude potrestán – rozkaz má postih za nucení k ohrožení života, má ale bonus za ohrožení jeho života či svobody)

Postava může užívat city, jež k ní chovají druzí, proti nim. Užití citu vyžaduje spálení jednoho sociálního omračujícího zranění. Při užití citu se moc počítá z hodnoty citu jako hodnota vybavení. Zranění způsobené využitím citu je smrtící. Každý cit lze použít pouze na některé jizvy. Touha se užívá na zraňování odvahy. Respekt se užívá na zraňování radosti a strachu. Přátelství se užívá ke zraňování soucitu a strachu. Nepřátelství se užívá ke zraňování hněvu.

City touha a nepřátelství se dají také využít jako zbroj. Postava musí užívat nějakou sociální reakci při obraně proti sociálnímu působení. Je-li zasažena, může spálit jedno omračující sociální zranění a získá zbroj o hodnotě užitého citu (moc útoku se sníží o hodnotu citu). Touha lze užít jako zbroj proti čemukoliv, co by mohlo ohrozit či ovlivnit touhu postavy a nebo její pohled na cíl touhy. Nepřátelství lze užít jako zbroj proti jakémukoliv působení, které proti postavě vede ten, koho postava nenávidí.

Argumenty se užívají podobně jako city. Za spálení sociálního omračujícího zranění argument změní moc sociálního působení na svou hodnotu (počítá se jako hodnota vybavení), působí smrtící zranění. Argumenty lze ale použít pouze s dovedností přesvědčování a pouze na tvrzení (necílí se konkrétní jizva, cíl sám se rozhodne, zda je zraněn do jistoty či zmatení). Hodnota argumentu je určena logikou a vypravěčem – tvrzení, o kterých je cíl přesvědčen od jiných mají hodnotu 1-2, běžně pozorované skutečnosti a obecně uznávané názory mají hodnotu 3-4, vědecky potvrzená fakta a „zdravý“ rozum mají hodnotu 5. Při obraně přesvědčováním lze využít argument jako zbroj proti útokům tvrzení – argument sníží moc útoku tvrzení o svou hodnotu.

Pokud postava při sociálním střetu používá prakticky totožný hovor se stejným obsahem a cílem, jako užila v předchozím kole, má postih -2 úspěchy. Dostatečné variace tento postih snižují na -1 úspěch, úplně jiný přístup ke stejnému cíli postih zcela neguje. Použití stejného tématu později v hovoru je bez postihu (pokud pak není použito hned v dalším kole).

Každá sociální dovednost má přístup k manévrům. První manévr je vždy zdarma, ostatní je třeba se naučit. Manévry jsou popsány u jednotlivých dovedností.

  • Dle hovoru postavy v její akci sociálního střetu se upravuje moc při útoku na konkrétní jizvy; cíl působení rozhoduje, jak se k obsahu hovoru staví (některé věci závisí na jednotlivci)
  • Vážné téma +1 moc na smutek, -1 moc na radost; lehkovážné téma +1 moc na radost, -1 moc na smutek
  • Podpora motivace/zázemí +1 moc na odvahu a soucit, -1 moc na strach a hněv
  • Zesměšnění motivace/zázemí +1 moc na hněv, -1 moc na soucit
  • Ohrožení života/motivace/zázemí (v hovoru jsou výhrůžky proti postavě) +1 moc na strach, -1 moc na odvahu
  • Nucení k ohrožení života/motivace/zázemí (důsledek ovlivnění by postavu ohrozil) -1 moc na odvahu, soucit, strach a hněv
  • Užití citu proti tomu, jež jej k postavě cítí – spálení jednoho sociálního omračujícího zranění, sociální útok počítá moc z hodnoty citu, zranění je smrtící; touha na odvahu, respekt na strach a radost, přátelství na soucit a smutek, nenávist na hněv
  • City jako zbroj – při reakci spálení jednoho omračujícího sociálního zranění, hodnota citu se odečte od moci útoku; touha chrání před čímkoliv, co ohrožuje jí a nebo její cíl; hněv chrání před jakýmkoliv ovlivněním od cíle hněvu
  • Argumenty jsou jako city pro tvrzení; za spálení jednoho omračujícího sociálního zranění se moc tvrzení počítá z hodnoty argumentu, zranění je smrtící (tvrzení zraňuje jistotu či zmatení dle cíle, jak tvrzení přijímá); při reakci lze za spálení omračujícího sociálního zranění užít argument jako zbroj proti tvrzení – moc tvrzení je snížena o hodnotu argumentu; argumenty lze užívat jen s přesvědčováním; hodnota argumentu – běžná tvrzení, kterým postava uvěřila 1-2, pozorovaná fakta a obecná názory 3-4, vědecká fakta, zdravý rozum 5
  • Opakování obsahu hovoru v sociálním střetu dává v druhém kole postih -2 úspěchy (lze užít později bez postihu)
  • Manévry: každá sociální dovednost poskytuje jeden manévr zdarma, ostatní je třeba koupit; manévry popsány u dovedností

Adriana užívá manipulaci, aby vyplašila Cesara a donutila jej uposlechnout její rozkaz. Adriana spálí jedno sociální omračující zranění a použije respekt, jež k ní Cesare chová. Cesarův respekt k Adrianě je na hodnotě 2. Adriana nezapomene Cesarovi připomenout okolní nebezpečí a to, že pokud se nebude řídit jejím vedením, může mladík skončit s vážným zraněním.

Adriana hodila na útok o dva úspěchy více, než Cesare na obranu. Hodí dvěma úspěchy na hodnotu citu (2) a hodí jeden úspěch. Adriana cílila jizvu strachu (kvůli rozkazu) a zraní jí za 4 (hodnota citu x2) + 1 (hod na moc) + 1 (bonus za ohrožení Cesarova života v hovoru), celkem tedy za šest smrtících. Cesare bude mít co dělat, aby se s takovým nátlakem popasoval.

Kdyby choval Cesare k Adrianě krom respektu i nenávist, mohl by jí využít jako zbroj. Byla-li by jeho nenávist stejně silná jako respekt (tj. 2), tak by za spálení jednoho omračujícího zranění snížil sílu Adrianina útoku o dva a jeho strach by byl zraněn pouze za čtyři smrtící zranění (stále citelný zásah, už ale trochu zvladatelnější).

Snad jasné, uvedeno hlavně pro důležitost a pro inspiraci pro bonusy. Bonusy nejsou až tak velké, aby to hrálo vysloveně roli, jsou ale tam.