Probuzený

Pojď za mnou, je čas.

Rozhodl jsi se vydat na cestu, kterou většina nikdy nedokončí. Cestu, jež i těm z nejlepších trvá předlouhá léta, než jí projdou alespoň z poloviny. Cestu, která neodměňuje, ale jen trestá. Na mnoha dalších místech této knihy budu rozebírat teorii a hlavně praxi z hlediska naučného a intelektuálního, s patřičnými spirituálními přesahy. Dovol mi tedy, zde, na začátku, abych promluvil více ze srdce.

Vstupuješ do chrámu starého umění, do chrámu pradávných věd a učení, která jsou skryta za mnoha závoji. Chrámem zde nemíním žádné místo. Jde o společenství učenců, světců a zasvěcenců, kteří před tebou i přede mnou kráčeli stejnou cestou. Kteří, stejně jako ty i já, hledali odpovědi na nejzásadnější otázky a kteří i někdy úspěšně nalezli svou odpověď. Toto společenství se vždy zabývalo věcmi posvátnými. Je důležité, abys pochopil tuto posvátnost, abys před ní měl patřičnou úctu, patřičnou bázeň. Jen tato bázeň tě totiž ochrání ne ani tak před pokušením okolního světa, jako spíše před svody vlastní pýchy. Pokud bys snad klopýtl na své cestě po stěně pyramidy, budeme tu, já, mí bratři i naši předchůdci, abychom ti pomohli vstát. Pokud ale vědomě zradíš naše učení, nebude na zemi ani mezi hvězdami místo, kde by tě nedostihla naše pomsta.

Nástrahami pýchy nebezpečí naší cesty nekončí. Věz, že pokud jsi vykročil ze špatných důvodů, velmi rychle ti dojde dech. Hledáš-li zde moc, bohatství, slávu, lásku, úspěch a nebo sílu, hledáš na špatném místě. Naše cesta je podmíněna disciplínou a morální vyspělostí. A ano, budeš-li připraven, dojdeš na místo, kde obdržíš moc nad druhými, kde budeš smět získat bohatství i slávu. Ale abys mohl vstoupit na taková místa, budeš muset složit zkoušku čistoty tvého srdce. A právě tvé srdce ti pak nedovolí, abys vyměnil dočasné požitky a radosti za věčnou moudrost a poznání. Jistě, jsou tací, kteří mohou na začátku vystoupat vysoko, díky své píli, síle a nebo díky daru. A tito často zneužívají své síly, aby zotročovali druhé. Nikdo z nich ale na takových výšinách nevydrží věčně. Jen prostí duchem, čistí srdcem mohou se povznést k pravým výšinám. Pokud cítíš, že tyto požadavky nechceš dodržet, radím ti v nejlepší víře, abys otočil své kroky a nepokračoval dál po naší cestě.

Řekl jsem ale již dost slov varovných, dost jsem se tě snažil odradit a znejistit. Chci k tomu ještě přidat vlastní pohled, mé vlastní zážitky a poznatky. Cesta, jak jsem již naznačil, je obtížná, neodpouští a nedá se oklamat. Neznám však v životě nic lepšího. Každý krok k vrcholu byl pro mne vždy neskutečným vítězstvím. Nezažil jsem větší radosti, než té při poznávání světa a jeho pravd a zákonů. A nikdy jsem nezůstal v žalu, pochybách či ve strachu, když jsem pohlédl vzhůru k počátku a konci naší cesty. Pravé dary nejsou v samotném poznání a už vůbec ne v moci, kterou cesta přináší. Pravý dar se začne rodit ve tvém srdci, dar skutečného dobra, triumf světla nad temnotou. Pokud je to pro tebe příliš mlhavé a nebo nezajímavé, zachovej alespoň nadšení pro poznání a pravdu. Protože pravda nakonec také vede k dobru. Přál bych ti, abys prošel cestu bez ztráty naděje a bez ztráty víry. Ne bez obtíží, ty jsou částí cesty. Nezapomeň nikdy, proč jsi vůbec vykročil.

Následuj mě, chci ti ukázat cestu nejen k vrcholu světa ale také ke středu tvého srdce.

Esilio da Firenze

Měl jsi možnost zažít své nové postavení a zvyknout si na nové vjemy a novou zodpovědnost. Teď je potřeba, abys pochopil, co se vůbec stalo. Stav, ve kterém se nacházíš, není nepřirozený, naopak. Nejsi nijak výjimečný, nejsi vyvolený a nejsi předurčený. Co teď zažíváš a co dokážeš, to je právo každého člověka na zemi. Ty jsi měl to štěstí, že jsi byl vybrán, to je jediné, v čem se lišíš. Opakuj si to neustále, abys pěstoval pokoru – mohl jsi zůstat v nevědomí.

Tvůj stav nazýváme stavem probuzeným a nebo zasvěceným, na rozdíl od stavu běžných lidí. Vědomí spícího člověka dlí v jeho těle a nebo duši. Tvé vědomí bylo vytrženo z tohoto spánku a dosedlo na své právoplatné místo na trůn ducha. To se událo rozdmýcháním jiskry solárního principu, jež je vlastní každému člověku. Tento solární princip je vpravdě jiskrou boží, která znamená život. Mnohokráte se ti stane, že tvé vědomí klesne zpět do duševních vod. Na rozdíl od spícího člověka máš ty ale cestu k duchu otevřenou. Je tvou povinností vracet se do duchovních výšin v pravý čas, abys zušlechťoval své vědomí i svou duši. O tom budeme mluvit později.

Teď věz, že onen rozdmýchaný solární princip můžeme nazvat gnosí, tedy přímým poznáním. A stejně jako slunce oživuje svým svitem ostatní planety, i gnose v tobě probudila jejich nižší principy. Duchovním zrakem jsi již v sobě jistě pocítil nové duševní mohutnosti, živly. Práce se živly je prací první a nejzákladnější, jedná se vlastně prakticky již o nízkou magii.

Poslední důležitá věc, jež se u tebe mění, je pohled na duši. Duše je principem lunárním, proměňuje se a může být pošpiněna. To platí pro každého, včetně tebe. Ale stejně jako Luna vrací záři Phoibu, i tvá duše je ozařována gnosí. Běžná pravidla pro tebe přestala platit, tvé činy se od této chvíle posuzují podle zákonů nebeských.

Již rozumíš probuzenému stavu, co pro člověka znamená. Povím ti teď, jak přesně toho stavu dosáhnout, jak jej vyvolat u druhých lidí tak, jak to proběhlo u tebe. Nejdříve ale musím popsat jev, kdy k probuzení dochází samovolně, ne s pomocí vedení mistra.

Samovolné probuzení se nazývá přesně tak – probuzení. Běžný člověk prostě jde a najednou se probudí. Jeho vědomí vystoupí do ducha a člověk zažívá svět v pravých barvách. Mnoho lidí tomu zážitku nedokáže porozumět, často pochybují o svém duševním zdraví. Někteří ale dovedou přijmout, co se jim stalo a začínají v sobě rozvíjet magický potenciál. Někdy tak konají na vlastní pěst, někdy se rozhodnou studovat okultní spisy. Pokud ale nenajdou učitele, častokrát se zastavují na prvních krocích své cesty. Provozovat vyšší duchovní vědy bez vedení nebo alespoň bez pomoci je velmi náročné. I tak, na lidi, jež se sami probudili, je pohlíženo jako na vzácné či výjimečně talentované jedince.

Je více teorií, proč dochází k samovolnému probuzení. Nejběžnější je ta, že lidský duch již v minulých životech následoval duchovní nauky a v daném životě sbírá síly a čeká na nejvhodnější okamžik. V tu chvíli uchopí lidské vědomí a ukáže mu část zapomenutých schopností. Jiná teorie se opírá o astrologické vlivy – nachází-li se člověk se správným temperamentem ve správný čas na správném místě, duchovní vlivy v rezonanci nabudou takové síly, že v člověku zažehnou plamen duchovního poznání. Musíme také pamatovat na možnost božího zásahu. Můžeme uvažovat, že člověk dostatečně čisté duše a bystrého intelektu je schopen sám o sobě se probudit. Nebo také v okamžiku velkého emocionálního vypětí a nebo ohrožení tělesného života může duch člověka sestoupit a podpořit jeho vědomí. A poslední možnost je také, že lidský duch může být probuzen přímým působením jiného probuzeného technikami, které nám ještě nejsou známé.

Můj názor je, že k samovolnému probuzení je třeba více z výše zmíněných vlivů, až na působení boží moci. Někdy je zajímavé studovat konkrétní důvody, málokdy to ale dává nějaké reálné poznání, jež by na cestě pomohlo.

Zasvěcení je proces, během kterého uvádí učitel vědomí žáka do duchovní roviny. Učitel musí postupným učením a zkouškami připravovat žákovu duši. Za prvé jí musí očišťovat od morální špíny a vazeb, jež brání plnému rozvití duševní záře. Dále musí otevírat a uvolňovat duši tak, aby byla připravena uvolnit vědomí a dovolit mu vystoupat do duchovní roviny.

Duševní očista spočívá v prvních lekcích o moudrosti a jejím hledání. Více o moudrosti ti povím později, jistě však pamatuješ na naše počáteční lekce. Otevírání duše je pro samotný proces zasvěcení důležitější, ty však dávej pozor, abys nepodcenil učení moudrosti. K otevírání duše jsou třeba dvě věci. První je, aby se žák začal orientovat v základních magických naukách a teorii. Tyto znalosti se mu totiž usadí v jeho intelektu a začnou jej pomalu formovat. Pokud intelekt připustí existenci duchovních a okultních rovin, začne tím formovat duši. Dále je již třeba otužovat duši a srdce, aby uvykala na magické síly. Zpočátku zcela postačí, když žáku ukážeš, jak například astrologickým rozborem svede poznávat svět jinak, než byl doposud učen. Není vůbec třeba na žáka nijak magicky působit.

Ve chvíli, kdy je žákova duše připravena, přichází poslední krok, samotný akt zasvěcení. Nepospíchej ale k němu, ten akt už je jen stvrzení celé přípravy. Příprava je mnohem důležitější. Bylo to již mnohokráte potvrzeno. Pokud provedeš zasvěcení žáka bez patřičné přípravy, jeho duše nepustí zcela jeho vědomí a ač žák bude mít vědomí mimo své tělo, neuchopí nikterak duchovní princip. Proto raději nespěchej, aby proces zasvěcení byl úspěšný.

Akt zasvěcení, jak jsi již pochopil, je tedy vymístění žákova vědomí z jeho těla. Takto žákovo tělo opustí i duše. Připravená duše ale vnitřně pozná, že sama je jen další nádobou vědomí a postoupí jej duchu. Tím se v duchu opravdu zažehne solární záře. Zároveň duše se již přestane starat o vědomí a rozvine se do stran, začnou v ní růst živly. K praktickému vymístění těla žáka existují dva způsoby. Můžeš použít magickou praxi a nebo alchymické substance, záleží, v čem si věříš více. Výsledek poskytnou obě možnosti stejný, netrap se tedy, pokud tě v tuto chvíli jedna z disciplín nezajímá.

Teď, po tvém zasvěcení, je ještě vše nové. Až si ale zcela uvykneš, přijde ti, že jsi se vlastně moc nezměnil a tvé schopnosti nejsou nic speciálního. Do jisté míry bude tvůj pohled správný, ty ale nesmíš polevit. Je třeba, abys dál pokračoval ve studiu a rozvíjel své nitro.

Nebudu ti teď říkat, co vše je možné a nemožné. Některé věci již tušíš, sám jsi se k nim přiblížil. O některých však skutečně nemáš ani zdání. Nenech se tím odradit. Cesta přináší schopnosti opravdu zázračné. Je však mnoho věcí, které budeš muset zvládat. Jistě budeš muset více studovat jednotlivé magické disciplíny, jak teoretické, tak ty praktické. Musíš udržovat své tělo i duši ve zdravém stavu a pečovat o sebe. Nesmíš zapomínat na čistotu duše a její morální rozvoj, to je velmi důležitá věc. A samozřejmě budeš s časem rozvíjet a posilovat své živlové síly.

To vše však má jen jeden cíl a tím je rozvoj ducha a jeho síly. Musíš užívat nástroje, jež jsem vyjmenoval, abys našel svou stezku k pravdě. Nemohu ti poradit ani pomoct, toto je zkouška jen pro tebe. Kdybych ti snad něco prozradil, nepochopil bys a jen bys zavřel jednu z množností. Studuj proto pečlivě a snaž se.