Člověk

Mentální střety popisují různé strategické či informační činnosti. V mentálních střetech se užívají mentální kostky. Na rozdíl od fysických a sociálních střetů nelze ve většině mentálních střetů přímo zraňovat mentální jizvy. Mentální střety často používají jizvy vlastní, které representují stav nějakého zdroje či zásoby, o kterou v mentálním střetu jde. Tyto jizvy se zraňují stejně jako jizvy postavy, mají různé jednorázové i dlouhodobé postihy. Tyto jsou vždy u konkrétních jizev popsány. Z některých těchto jizev lze i pálit zranění, jako by to byly mentální jizvy, ne však pro překonání omezení duše.

Pro různé mentální střety se užívá jiný styl iniciativy. V některých střetech je iniciativa obdobná jako ve střetu fysickém, je na ní každé kolo třeba hodit. V jiných střetech se iniciativa vůbec neřeší, akce mentálního střetu probíhají souběžně. A v některých střetech je iniciativa určena dle vnitřní logiky střetu.

V mentálních střetech se může používat mechanika posice, její užívání je nepovinné závisí na konkrétním střetu. Posice representuje výhodné postavení, připravenost a předvídání soupeřových tahů. Posice nabývá hodnoty 0-5. Posice lze pálit stejně jako mentální zranění na vše krom překonání omezení duše, počítá se jako spálení mentálního omračujícího zranění. Posice dává také bonusy pro svého vlastníka – posice /2 (zaokrouhleno nahoru) je bonus k úspěchům v mentálním střetu, posice /2 (zaokrouhleno dolu) je bonus k moci v mentálním střetu. Každý účastník souboje má možnost použít manévr pro zlepšení své posice a nebo pro zhoršení posice soupeře. Těmto manévrům může soupeř reakcí bránit, úspěchy jeho reakce snižují úspěchy manévrů. Zlepšení posice zvýší posici aktéra o jedna za každý úspěch (po odečtení úspěchů reakce). Zhoršení posice soupeře sníží soupeřovu posici o jedna za každý úspěch (po odečtení úspěchů reakce). Klesne-li soupeřova posice na nulu, další úspěchy zhoršení posice vyhazují soupeři jeho mentální kostky.

Šachy jsou typicky mentální střet. Iniciativa je určena vybranou barvou. Tah začíná svou akcí bílý hráč, černý na něj může reagovat. Po bílém hráči má akci černý hráč a bílý na něj může reagovat. Po odehrání akcí obou dvou končí kolo a obnovují se mentální kostky. V šachu lze získat bonusovou akci spálením jednoho bodu posice a nebo jednoho omračujícího zranění z jizvy šachu. Jedno kolo nerepresentuje vždy přesně jeden šachový tah, popisuje sérii výměn a pokusů o získání lepší posice na šachovnici. Bonusová akce je pak zvýšené úsilí a nátlak na soupeře.

V šachu mají oba soupeři jednu jizvu. Jizva má čtyři políčka, representuje přímo figurky na šachovnici. Omračující zranění jsou pěšáci, smrtící zranění jsou nižší figury (koně a střelci) a zničující zranění jsou vysoké figury (věže, dáma a král). Zranění šachové jizvy také odpovídá ztrátě krytí a špatné situaci na šachovnici, jedno zranění není konkrétní počet ztracených kusů. Při zisku smrtícího zranění ztrácí ještě zraněný hráč tolik bodů posice, kolik byl rozdíl mezi úspěchy útoku a úspěchy obrany (dosáhne-li posice nuly, hráčovi se pak vyhazují mentální kostky). Při zisku zničujícího zranění si může útočící hráč snížit jedno smrtící či zničující zranění na omračující (povýšení pěšce) a nebo se může pokusit dát soupeři mat (viz dále). Smrtící zranění dává postih -1 moc na šachy a zničující dává postih -2 úspěchy. Získá-li postava více zranění, než její jizva dovede udržet, přichází téměř o všechny kusy na šachovnici a prohrává. Z jizvy šachu se dá pálit omračující zranění pro obnovu mentálních kostek, pro získání další akce šachové akce a pro posílení zranění – jde o obětování pěšáků pro zlepšení posice. V šachu se běžně zraňuje omračujícím zraněním, moc se počítá z rozhodnosti.

Posice v šachu přímo zobrazuje výhodnou posici na šachovnici. Posice soupeře je veřejná informace, každý, kdo se podívá na šachovnici, dokáže posici odhadnout. Hráč má možnost zvýšit zranění, jež působí z omračujícího na smrtící. Musí spálit jeden bod posice a nebo jedno omračující zranění z jizvy šachu. Pokud pak jeho útok má více úspěchů (po odečtení úspěchů reakce), než je hodnota soupeřovy posice, zranění bude zvýšeno. Pokud při tom ještě udělí soupeři zničující zranění, dá mu tím rovnou mat a hra končí.

Šachy jsou příklad, jak může fungovat konkrétní mentální střet. Šachy konkrétně by šlo i použít k taktickému vedení bitvy. Iniciativa by se už neurčovala pravidly šachu, byla by získávána hodem. Každý soupeřící by také mohl mít více jizev, každá by určovala nějakou jednotku. Různé jednotky, vozidla, vybavení či týlové zázemí by mohlo dodávat různé bonusy. Zmizela by pravidla pro mat, jinak by se však bitva mohla odehrávat podobným způsobem.

Počítač má několik hardwarových systémů. Každý hlavní systém má hodnocení 0-5. Základ je procesor (CPU), který je vždy minimálně na hodnotě 1 (1: IoT a switche; 2: mobilní telefony, tablety; 3: běžné počítače; 4: herní a grafické počítače; 5: servery, datacentra). Na počítači může v jednu chvíli běžet maximálně tolik služeb/procesů, kolik je hodnota CPU. Používání procesu, jež je nad limit CPU udílí systému jedno omračující zranění za každé užití procesu navíc.

Operační paměť (RAM) určuje, jak robustní programy a služby mohou na počítači běžet – určuje maximální softwarovou hodnotu služby, kterou lze spustit. Pokud je spuštěna služba, jejíž hodnota je o jedna vyšší, než hodnota RAM, počítá se za dvě z hlediska CPU (aneb služba spustí ještě jednu pomocnou službu na CPU). Služba, jejíž hodnota je vyšší o více než jeden bod než RAM, nelze spustit.

Grafická karta (GPU) je podmínkou pro některé grafické programy. Bez dostatečné hodnoty nelze program spustit. GPU může někdy svou hodnotou podpořit CPU na specifické procesy (crackování, cryptomining).

Úložiště určuje kapacitu dat, jež lze na počítač uložit. Většinou není třeba řešit. Hodnota 0 znamená, že stroj nemá žádnou trvanlivou paměť. Hodnota 1-2 je typická pro běžný počítač, operační systém většinou zabere jeden bod paměti.

Další hardwarové vybavení nemá hodnotu, buď v počítači přítomno je a nebo není. Vedlejší vybavení většinou umožňuje specifické akce či možnosti připojení. Příkladem je síťová karta, wifi či bluetooth karta, cd-rom či dvd-rom, tiskárna a jiné. Většinou se řeší přímo logicky.

Na počítači se spouštějí k fungování jednotlivé služby. Služba dle pravidel není přímo konkrétní službou či procesem ale souborem běžících programů, které slouží stejnému účelu či ve stejné oblasti. V jednu chvíli je počet běžících služeb omezen na hodnotu CPU (viz CPU). Každá služba má svou hodnotu, jež je požadavkem na RAM systému.

Operační systém (OS) je základní služba, jež drží počítač v chodu a umožňuje na něm pracovat. Hodnota OS určuje počet políček jizvy systému. OS je také postih na úspěchy při jakémkoliv pokusu o neoprávněnou akci.

Uživatelské rozhraní ((G)UI) vytváří grafické prostředí pro ovládání systému a jeho programů. Počítač, na kterém neběží GUI, je ovládán jen přes příkazový řádek terminálu. Do UI se řadí i běžné uživatelské programy jako kalkulačka, textový editor, webový prohlížeč i souborový správce (i bez grafického rozhraní lze tyto programy používat, ač obtížně; jsou součástí OS). Hodnota UI -3 slouží jako modifikace k úspěchům pro běžné uživatelské ovládání počítače (rozsah -3 až +2). Nepoužívá se pro správu, instalaci a některé druhy programování (dle logiky a vypravěče).

Antivirus a firewall (AV nebo FW) jsou bezpečnostní službou systému. Běžný OS v sobě má základní zabezpečení (representováno postihem na úspěchy pro neautorizované akce). Antivirus i firewall přímo kontrolují procesy a síťovou komunikaci a preventivně zastavují věci, jež odpovídají profilu škodlivých aktivit. Tato služba nemusí být na každém systému (a často není). Hodnota AV/FW funguje jako zbroj proti neautorizovaným akcím. Nechrání před těmi akcemi, kde moc nehraje roli, AV/FW lze stále obejít pro elevaci oprávnění například. Je ale důležitá například tehdy, kdy dochází k neautorizované instalaci programu (viru), ke kopírování dat a jiným záležitostem (moc odpovídá objemu zpracovaných dat – zkopírovaných i nainstalovaných). AV/FW zároveň monitoruje a loguje veškerou činnost v systému, lze díky němu dohledat adresy přístupu či uživatele, jež kompromitovali systém.

Ostatní služby jsou různé serverové systémy. Příkladem jsou databázové služby, monitoring, crackovací služby, kompilátory, emulátory, virtualizační služby a jiné. Jejich hodnoty určují jejich efektivitu.

Hodnota OS určuje počet políček v jizvě systému. Omračující zranění representuje drobné chyby v systému či zatížení CPU. Uživatel může z jizvy systému pálit omračující zranění na obnovu mentálních kostek i na zisk bonusových akcí. Omračující zranění se léčí restartem systému. Smrtící zranění značí chyby v programech, zpomalení systému či zaseknutí a poškození programu. Při zisku smrtícího zranění se otevírá bezpečnostní trhlina a nebo padá jedna z běžících služeb. Někdy může dojít místo toho k poškození dat. Je-li systém zraněn smrtícím zraněním, je hodnota jeho RAM o jedna nižší. Smrtící zranění se léčí reinstalací programu či opravami systému. Zničující zranění je poškození operačního systému jako takového, poškozené soubory a kaskádové chyby. Při zisku zničujícího zranění systém spadne a restartuje se. Je-li systém zraněn zničujícím zraněním, má uživatel postih -2 úspěchy na jakoukoliv práci. Zničující zranění se léčí jen reinstalací systému. Přesáhne-li zranění hodnotu jizvy, systém přestane zcela fungovat.

Routery jiné IoT mají OS ve formě firmware – OS se nedá modifikovat, nelze s ním moc pracovat. Díky přesnému firmware mohou ale taková zařízení těžit více z CPU a nepotřebují vysokou RAM.

Zabezpečení systému většinou vytváří tři úrovně oprávnění – host (guest), uživatel (user) a administrátor (admin). Guest může pouze používat GUI a provádět základní editační práce, jeho účet není persistentní (nelze ukládat data). User může již upravovat GUI a instalovat některé programy, jež pod GUI spadají (v linuxu toto může pouze admin – tj. root). Každý user může mít data, ke kterým má přístup pouze on. Admin pak má možnost úplně spravovat systém a přistupovat k jakýmkoliv datům, jež nejsou šifrována. Každý účet je nějak zabezpečen – většinou heslem, někdy biometrickými údaji (má-li počítač čtečku biometrických údajů). Hesla jsou uložena na úložišti počítače, OS hodnoty 3+ má tato hesla zašifrována (tj. ani admin nemá přístup k heslům jiných uživatelů). OS hodnoty 4+ šifruje data jednotlivých uživatelů (tj. ani admin je nepřečte).

Postava může užívat hesla, která si snadno pamatuje – hodnota takových hesel je rovna její základní mentální moci. Pokud ale někdo provede úspěšný sociální průzkum vůči postavě, může za každý bod moci snížit úroveň zapamatovaných hesel o 1. Postava může užívat složitější hesla, musí pokaždé ale hodit na mentální moc. Potřebuje takovou moc, jakou hodnotu hesla si zvolila. Nakonec si může postava zapamatovat hesla zcela nezávislá na jejím životě pořízením nadání heslo. Každá tečka hesla zvyšuje hodnotu hesel o 1. Hodnota hesla z nadání nelze snížit sociálním průzkumem, heslo je zcela náhodné.

Síť je propojení dvou a více počítačových systémů, které spolu komunikují. Nejjednodušší síť je propojení dvou počítačů. Systém může poskytnout jinému systému možnost přístupu k datům a nebo k ovládání, používá k tomu vlastní uživatelské účty. Více počítačů a zařízení se připojuje pomocí routerů a switchů (pro účely pravidel jsou routery a switche totožné). Každý počítač je připojen na router, router vyřizuje komunikaci. Router má vlastní OS – firmware, jež slouží na přeposílání zpráv a požadavků mezi počítači. Složitější sítě jsou poskládány z více routerů, vzniká několik podsítí. Pokud chce počítač komunikovat s jiným zařízením, jež není v jeho podsíti, vyšle zprávu routeru, který jí předá hlavnímu routeru. Ten jí přepošle na router patřičné podsítě, zpráva nakonec dorazí do patřičného zařízení. Velké sítě mohou obsahovat doménový server. Server plní stejnou funkci jako hlavní router sítě, předává komunikaci jednotlivým routerům podsítí. Na serveru je ale nainstalován plnohodnotný OS, jež umožňuje provozovat více funkcí, než jen přeposílání zpráv. Na serveru častokrát běží silný firewall, jež chrání všechny počítače sítě před útoky z vnějšku. Server také loguje veškerou komunikaci na síti. Server může fungovat jako mainframe pro jednotlivé počítačové terminály. Všechna uživatelská hesla a nastavení zabezpečení je uloženo na serveru, to umožňuje jakémukoliv uživateli přihlásit se na jakémkoliv počítači a přistupovat k souborům, jež si uložil na serveru. Správci systému také mohou instalovat a spravovat jednotlivé počítače vzdáleně. Připojení do internetu funguje jako propojení s jiným počítačem. Jednotlivé počítače se většinou nepřipojují přímo do internetu, komunikace prochází skrze router a nebo server. Na internetových serverech běží webové služby, které vracejí zprávy v podobě webových stránek.

Komunikace na síti probíhá po drátech. Každý prvek v komunikaci (koncové počítače a všechny počítače a routery mezi nimi) může komunikaci pozorovat, logovat a případně i upravit – k tomu je třeba použít dedikovanou službu. Komunikace po internetu se proto šifruje certifikáty. Každá zpráva má nešifrovanou část, která určuje, kam má zpráva jít (lze sledovat, které stránky počítač navštěvuje), obsah zprávy je již ale zašifrován certifikátem (není vidět, co na stránkách počítač provádí a vyhledává). Zašifrovaná logovaná komunikace lze rozšifrovat, certifikáty ale šifrují obsah, jako by měli hodnotu hesla 5.

U bezdrátové komunikace může každý s patřičným bezdrátovým vybavením komunikaci odposlouchávat a logovat. Komunikace může být stále šifrována certifikátem, jedná se ale větší riziko. Proto bezdrátové routery často používají zabezpečení bezdrátové sítě. To funguje tak, že šifruje ještě celou komunikaci mezi počítačem a bezdrátovým routerem. Nastavení zabezpečení závisí na hodu na sítě. Bez nastavení není bezdrátová komunikace šifrovaná. Úroveň zabezpečení se určí postihem k hodu, určí se při ní i heslo k bezdrátovému routeru. Hod bez postihu dává zabezpečení WEP (stačí úspěšný síťový útok na router na odhalení hesla), postih -1 nastavuje WPA2 s WPS (lze použít bruteforce na WPS pin, hodnota hesla pinu je 1), postih -2 nastavuje WPA2 (lze odchytit zašifrované heslo, na které lze pak použít burteforce), postih -3 nastavuje WPA2 s certifikátem (připojení jen s nainstalovaným certifikátem, lze použít bruteforce proti heslu s hodnotou 5).

Instalace programu v systému vyžaduje moc dle velikosti programu (běžné programy moc 1-10, služby moc 10-100), moc se užívá někdy z procesoru (u instalací velkého objemu dat) a někdy z rozhodnosti (u instalací, kde je třeba mnoho věcí nastavit). Neoprávněná instalace má postih na úspěchy o hodnotě operačního systému. Instalace některých hackovacích programů (keylogger, mitm suite a podobné) je zadržovaná AV/FW i při oprávněné instalaci – admin může pro tyto účely AV/FW vyřadit. Nastavování systému a správa služeb nevyžadují moc. Jsou-li však neautorizované, mají postih na úspěchy o hodnotě OS.

Bruteforce útoky jsou nejprimitivnější forma útoku, vyžaduje užití celé služby na CPU. Bruteforcová služba zkouší postupně jedno heslo za druhým, dokud neuhodne správné heslo. Může se užívat k dešifrování zašifrovaných souborů i k získání hesel k různým účtům či službám. Bruteforce je akce, jež vyžaduje moc, moc se počítá z hodnoty CPU. Pokud bruteforce služba cílí jiný systém, má postih na úspěchy o velikosti hodnoty cíleného systému. Bruteforcování dat na vlastním systému tento postih nemá. Celková potřebná moc je 10. Hodí-li se první hod úspěšně, služba běží sama a střádá moc, dokud systém běží. Každý interval nastřádá patřičný počet bodů moci. Délka intervalu je určena dle hodnoty hesla – 1: interval je jedna akce; 2: interval je scéna; 3: interval je akce kapitoly (týden); 4: interval je dva měsíce; 5: interval je dva roky; +1: interval x10. Opakování neúspěšného hodu trvá minimálně jednu scénu. Na bruteforce lze použít i GPU – hodnota moci se počítá z GPU či CPU dle toho, co je vyšší. Hodnota druhé jednotky pak slouží přímo jako bonus na moc.

Heslo v systému lze krom bruteforce útoku získat využitím bezpečnostních slabin. Není-li postava adminem, je tento hod postihován na úspěchy hodnotou systému. Aby postava odhalila hesla doménových uživatelů, musí být adminem na doménovém serveru, jinak má také postih. U systémů s hodnotu 3+ jsou hesla zašifrována – úspěch postavě získá zašifrované heslo, které musí potom pomocí bruteforce rozšifrovat – může tak ale učinit bezpečně na svém systému. Heslo lze také získat užitím keyloggeru – programu na logování klávesových úderů. Program musí být nainstalován – je třeba oprávnění k instalaci programů, nebo je akce postihována na úspěchy hodnotou OS. Instalace vyžaduje moc (keyloggeru stačí moc 2), moc se počítá z rozhodnosti. Proti instalaci ale tedy platí AV/FW, snižuje moc každého hodu.

Získat data lze více způsoby. Nejjednodušší je získat heslo účtu, jež data obsahuje (viz níže). Jsou-li data nezašifrována, lze je číst (i měnit) i pomocí administrátorského přístupu. Je možné zapojit disk s daty do jiného počítače a data zkopírovat (zabezpečení OS chrání data jen, když OS běží – jiný systém může k datům přistupovat bez omezení). Lze kopírovat i šifrovaná data, ta ale nelze číst ani měnit. Rozšifrování vyžaduje bruteforce program a nebo heslo k účtu. Bruteforce velkých datových souborů trvá velmi dlouho (povyšuje dobu o dva řády – z akce je akce kapitoly (týden), ze scény jsou dva měsíce, z týdenní je dvouletá a z dvouměsíční je dvacetiletá). Lze nainstalovat službu, která odesílá data – je třeba oprávnění k instalaci (jinak postih na úspěchy o hodnotě OS a AF/FW jako moc proti moci instalace). Služba může i data rovnou šifrovat (lze užít jako ransomware).

Systém lze zatížit a zraňovat jizvu systému. Využitím prostředků OS jako takového se působí jen omračující zranění, moc je z rozhodnosti. Bez adminského oprávnění má hod postih na úspěchy o hodnotě OS. AV/FW proti zatížení platí vždy (bylo by třeba jej vyřadit). Lze i nainstalovat program pro zatížení systému (prakticky virus). Program využívá na moc hodnotu CPU. Instalace programu podléhá pravidlům instalace (AV/FW blokuje viry vždy). Každé zranění je omračující.

Vzdálené instalace a správa systémů využívají jak znalost ovládání počítačů (má-li každý počítač jiný operační systém, počítá si postava ten, jež má nižší) tak znalost sítí – používá se nižší ze znalostí. Bez oprávnění koncového systému má postava postih na úspěchy o hodnotě koncového systému. Neautorizované instalace jsou blokovány AV/FW koncového systému. Pokud se moc nepočítá z rozhodnosti ale z CPU, užívá se nižší CPU z obou systémů. Postava potřebuje jen základní přístup do systému, ze kterého pracuje vzdáleně (nemá-li ani ten, je postihována na úspěších hodnotou OS systému, ze kterého pracuje). Pro vzdálené ovládání musí být počítač na stejné síti. Lze mít instalovaný program pro vzdálený přístup, jež umožňuje se vzdáleně připojit k systému přes internet (neautorizovaný vzdálený přístup se nazývá backdoor).

Je-li počítač přítomný v síti, lze monitorovat a logovat pomocí služby veškerou komunikaci na síti. Je-li komunikace šifrovaná, nelze jí číst, dokud není rozšifrována pomocí bruteforce. Na síti lze užít službu pro man-in-the-middle (mitm) útok. Služba převede veškerou komunikaci skrze počítač a odstraní šifrování (mitm počítač se tváří jako koncový a sám šifruje komunikaci s napadeným; tuto komunikaci pak sám přeposílá na původní cílovou stránku). Je třeba úspěšně použít znalost sítí, hod má postih na úspěchy o hodnotě OS či zabezpečení routeru na síti (dle toho, co je vyšší). Získají se tak všechna užitá hesla i obsah stránek. Lze stránky modifikovat a podvrhovat stahované soubory či přímo instalovat viry a jiný malware (např. backdoor). Instalování jde proti AV/FW systému.

Různý malware, spyware, keylogger a mitm suite jsou programy či služby, jež si může postava naprogramovat a nebo je může zkusit stáhnout z internetu. Vlastnoručně naprogramované mají různou kvalitu, pro vlastní užití mohou být lepší než ty stažené.

Politika obsahuje pravidla pro řešení takticky-strategických sporů, při kterých jednotliví účastníci užívají své následovníky a zaměstnance, aby dosáhli svých cílů. Jsou tři úrovně politického střetu – lokální (městský), státní a kontinentální. Každá úroveň se řeší nezávisle na ostatních (ač lze z jedné ovlivnit druhou). Postava může být aktivní ve více úrovních najednou, může být aktivní i v jedné úrovni na více místech – každé místo je na ostatních nezávislé (status jednoho místa nedává výhody pro druhé místo), postava může ale přenášet peníze a některé prostředky. Základní interval pro jeden politický tah je v lokální úrovni jeden týden (akce kapitoly), ve státní úrovni jsou to dva měsíce a v úrovni kontinentální to jsou dva roky. Základní finanční obnos užívaný v lokální politice je bakšiš, ve státní politice love a v kontinentální majlant. Úroveň politického střetu určuje, kde se střet odehrává – městská politika se odehrává ve městě, státní v konkrétním státu.

Základ politického působení je status. Status určuje politickou moc a možnosti postavy v daném území. Postava může mít pro různá území a různé úrovně různé hodnoty statusu. Ten, kdo má status, se nazývá v politickém střetu velitel. Status funguje jako kapacitní atribut, má rozsah 0-5. Status také umožňuje držet svou hodnotu x2 politických prostředků a hodnotu politických budov. Status má svou jizvu statusu. Z jizvy lze pálit omračující zranění na obnovu politických kostek, každá politická akce vyžaduje spálení omračujícího zranění statusu. Zisk smrtícího zranění znamená, že velitel ztratí jeden ze svých držených politických prostředků, smrtící zranění v jizvě dává postih -1 úspěch na všechny politické akce. Zisk zničujícího zranění připraví velitele o jednu politickou budovu, zničující zranění v jizvě statusu snižuje hodnotu statusu o jedna (nesnižuje ale velikost jizvy statusu). Přeplnění jizvy statusu sníží veliteli trvale daný status o jedna a zároveň vyléčí všechna zranění v jizvě statusu (nový start po ztrátě pozice). Omračující zranění statusu se léčí po každém politickém intervalu (týden pro lokální politiku). Smrtící a zničující zranění lze léčit jen pomocí politických akcí. Místo zraňování jizvy lze používat peníze – omračující zranění odpovídá základnímu finančnímu obnosu (bakšiš pro lokální politiku), smrtící zranění je desetinásobek a zničující zranění je stonásobek. Peníze lze užít jak k pálení tak k pohlcení zranění, nelze za ně již ale zranění léčit. Na začátku politického kola se nejdříve léčí zranění (omračující automaticky, smrtící a zničující jen podle akcí z minulého kola), pak se pálí zranění na akce a podobné a nakonec se udílí zranění, jež je důsledkem politických akcí (krádež vlivu v jedné akci zraní cíl a na začátku druhé obnoví status zloději).

Veškeré politické činnosti vykonávají politické prostředky – najatá síla, následovníci a služebníci, co konají vůli velitele. Prostředek odpovídá atributu zručnosti, má hodnotu 1-5, poskytuje svou hodnotu x2 kostek na užití. Kostky se mohou ušetřit na reakci (pro ochranu před specifickým druhem nebezpečí) a nebo s nimi lze provést akci. Každá akce stojí jedno omračující zranění statusu. Každý prostředek může provést více akci, je limitován jen svými vlastními kostkami. Prostředky se mohou i podporovat v reakcích i v akcí. Podpora v akci funguje tak, že je třeba provést dvě akce, jednu každým prostředkem, jejich úspěchy se pak sčítají. Jsou tři druhy prostředků – bojové, vlivové a informační. Každý prostředek spadá do jednoho tohoto druhu a dle toho také může provádět daný druh akcí. Lze mít více prostředků stejného druhu, každý může mít jakoukoliv hodnotu. Akce prostředků budou přesně popsáni v kapitole akce kapitoly.

Politické prostředky mohou ke svým akcím i reakcím používat politické budovy. Budovy fungují jako politické vybavení. V lokální politice jde o konkrétní jednotlivé budovy, ve státní politice je místo budovy politickým vybavením konkrétní město, v kontinentální politice je vybavením konkrétní stát. Města a státy v sobě mohou obsahovat více politického vybavení, každé město nebo stát se počítá ale pouze jako jedna budova (pro limit statusu). Politické budovy budou popsány v kapitole inventáře.

V dané lokaci nemůže velitel ovlivnit nic, o čem neví. V základu jsou vždy viditelné politické budovy a postavy s dostatečnou slávou či nechvalnou známostí (3+ pro město, 4+ pro stát, 5+ pro kontinent). Vše ostatní je třeba nejdříve objevit pomocí informačních politických akcí. Odhalení prostředku a jeho velitele – najde velitele pouze symbolicky, nespojí jej s konkrétní osobou, lze jej již ale cílit politickými akcemi (i dalším průzkumem na odhalení totožnosti velitele). Některé věci se dozví každý velitel. O úspěšných bojových akcích bude vědět zasažený velitel, o neúspěšných bojových akcích bude vědět každý velitel. O úspěšných vlivových akcích se nedozví nikdo (okradený se dozví jen to, že byl okraden a až tehdy, až se pokusí užít ukradený prostředek). O neúspěšných vlivových akcích se dozví jen cílený velitel. O úspěšných informačních akcích se nedozví nikdo, o neúspěšných se dozví jen cílený velitel. Dozví-li se velitel o akci, dozví se, co se přibližně stalo, který prostředek/lokace/velitel byl cílem a který prostředek akci vykonával.

Každé místo, kde se politické střety odehrávají, má omezené množství statusu, jež může poskytovat. Množství statusu se odvozuje od hodnoty místa, nižší lokace průměrem mohou ovlivnit hodnotu vyšších celků (více dobrých měst zvedá úroveň státu). Vypravěč určuje hodnotu dané lokace, celkový součet všech teček statusů je roven hodnotě lokace x10. Jsou-li tečky rozebrány mezi účastníky politického střetu dané lokace, nikdo další již status získat nemůže – musí počkat, až někdo ztratí tečku statusu a nebo se sám přičinit o takovou ztrátu. Hodnota lokace určuje, kolik politických budov se v lokaci může nacházet, jedná se vždy přibližně o hodnotu lokace x10. Je-li vybudováno více politických budov, může se tím hodnota lokace zvýšit. Hodnota lokace x25 je přibližný počet všech prostředků v dané lokaci.