Člověk

Každá postava má šest atributů. Atributy se dělí na tři typy: fyzické, sociální a mentální. Pro každý typ je jeden atribut, jež určuje zručnost postavy daného typu a druhý, jež určuje kapacitu. Ze zručnosti a kapacity se pro daný typ počítají odvozené vlastnosti.

Obratnost (fyzická zručnost) popisuje rychlost a přesnost pohybu postavy, mrštnost a rovnováhu.

Konstituce (fyzická kapacita) určuje zdraví, odolnost, výdrž a přímou fyzickou sílu postavy.

Šarm (sociální zručnost) určuje líbivost, vemlouvavost, společenské nadání a šarm (nejde přímo o fyzickou krásu, spíše o schopnost snadno působit na druhé).

Vyrovnanost (sociální kapacita) určuje emocionální rovnováhu, klid, stabilitu a sílu osobnosti.

Inteligence (mentální zručnost) je důvtip, rychlost myšlení, postřeh a schopnost soustředění.

Rozhodnost (mentální kapacita) odpovídá vůli, mentální výdrži, odhodlání, integritě a také paměti.

Atributy nabývají hodnot od 1 do 5. Atribut se dvěma tečkami je průměrný. Vzácně může mít postava atribut na 0, jedná se ale o neobvyklý a velmi limitující stav.

0. atribut chybí, nelze jej použít, postava nemůže provádět žádné akce související s atributem
1. ubohý, necvičený, nebo zakrnělý atribut, je jasně znát jeho nedostatek
2. průměrný atribut, důsledek normálního života či občasného snažen
3. dobrý, pravidelně cvičený atribut, a nebo od přírody nadaný a talentovaný
4. výjimečný, často aplikovaný a testovaný, souhrn pravidelného cviku a talentu
5. vrcholný, neustále cvičený a zároveň obdarovaný atribut, maximum lidského potenciálu

Zručnost vybraného typu určuje počet kostek v banku daného typu – bank má vždy dvojnásobek zručnosti kostek. Zručnost také určuje maximum omračujícího zranění, jež lze spálit v kole pro obnovu kostek a jiné záležitosti.

Kapacita určuje počet políček každé jizvy daného. Kapacita vydělená dvěma (zaokrouhleno nahoru) určuje základní moc, jež postava získává při provádění akcí patřičného typu.

V průběhy hry mohou postavy utrpět zranění. Zranění jsou tří typů – fyzická, sociální a mentální. Typ zranění určuje, jaký typ jizev postavy (viz další sekce) bude zranění ovlivňovat, zranění často cílí přímo konkrétní jizvu. Zranění se také dělí na tři stupně závažnosti (omračující, smrtící a zničující – viz níže). Jakmile postava utrží zranění, je zranění hned zapsáno k patřičné jizvě. Tato sekce zranění přímo navazuje na další sekce jizev – nebude-li vše jasné na první přečtení, vysvětlení se najde v dalších sekcích.

Omračující zranění (O, v deníku /): omračující zranění je lehké zranění, jež se rychle léčí. V jizvách se zapisuje jako lomítko (/). Utrpění omračujícího zranění nenese pro postavu žádný přímý postih. Na začátku scény se postavě zcela vyléčí všechna omračující zranění, scénu začíná tedy bez těchto zranění.

Smrtící zranění (S, v deníku X): smrtící zranění je závažné, pomalu se léčící zranění, jež znatelně postihuje postavu. V jizvách se zapisuje jako křížek (X), omračující zranění lze povýšit na smrtící přeškrtnutím. Pokaždé, když postava obdrží smrtící zranění, ovlivní ji jednorázový postih. Dokud má postava alespoň jedno smrtící zranění v dané jizvě, je také pod vlivem dlouhodobého postihu. Dlouhodobý postih trvá tak dlouho, dokud se postava nezbaví smrtícího zranění. Konkrétní postihy jsou určeny jizvami, které jsou zraněním ovlivněny. Na začátku kapitoly se postavě vyléčí všechna smrtící zranění, kapitolu (a tedy hru) začíná postava bez těchto zranění. Zranění, jež postava obdrží na začátku kapitoly při akcích kapitoly, už ale po dobu kapitoly zůstávají. Na druhou stranu může postava vstoupit do akce kapitoly se zcela obnovenými zdroji.

Zničující zranění (Z, v deníku X): zničující zranění je kritické a ohrožující zranění, jež se léčí velmi obtížně a pomalu. V jizvách se zapisuje jako přeškrtnutý křížek (X), smrtící zranění lze povýšit na zničující přeškrtnutím (a omračujíc na zničující lze povýšit dvěma přeškrtnutími). Stejně jako u smrtícího zranění, při každém utržení zničujícího zranění ovlivní postavu jednorázový postih. Dokud má postava alespoň jedno zničující zranění, ovlivňuje jí také dlouhodobý postih. Tento postih se nečítá s dlouhodobým postihem za smrtící zranění, platí jen ten vyšší. Konkrétní postihy vycházejí ze zasažených jizev. Je-li jizva zcela zaplněna zničujícím zraněním a obdrží další zranění, jež nejde již nikam zapsat, ovlivní postavu ještě kritický postih dle patřičné jizvy. Na začátku kapitoly se postavě vyléčí pouze jedno jediné zničující zranění daného typu (tj. jedno fyzické a jedno mentální, sociální – viz dále). Má-li postava zničující zranění ve více jizvách stejného typu, vybírá hráč, u které jizvy se vyléčí jedno zničující zranění. Na začátku knihy se postavě vyléčí všechna zničující zranění. U sociálních jizev se na začátku scény sníží všechna zničující zranění na smrtící.

Zranění, jež postava utrží, se zapisují do jizev. Jsou tři typy jizev – fyzické, sociální a mentální – každý typ přijímá zranění stejného typu. V každém typu je více jizev (viz jednotlivé typy jizev), utržené zranění se většinou zapisuje přímo do konkrétní jizvy, dle toho, jak bylo zranění způsobeno. Každá jizva má tolik políček, kolik je odpovídající kapacitní atribut. Zranění se do políček jizvy zapisuje zleva doprava od nejvážnějšího po nejlehčí. Pokud postava získá do jizvy vážnější zranění, než které tam v danou chvíli je, zapíše se vážnější zranění před lehčí. Využívá se přitom možnost přepsat zranění na vyšší stupeň přidáním jedné čárky. Má-li postava na posledním políčku jizvy zranění a obdrží-li v tu chvíli zranění vyššího typu, je zranění nižšího typu na konci jizvy vytlačeno a nikam se nepřenáší. Získá-li postava v tu chvíli zranění stejného či lehčího typu jako zranění na konci jizvy, tak každý utržený bod povýší jedno nejlehčí zranění v jizvě o jeden stupeň.

Některým jizvám může postava sama přidělit zranění, aby tím získala nějakou výhodu – proces se nazývá pálení zranění z jizvy. V každém typu se nachází pár jizev, ze kterých lze zranění pálit. Postava může v jednom kole takto udělit maximálně tolik zranění, kolik je její atribut zručnosti daného typu. Zranění může pálit z různých jizev, ze kterých pálit může. Při pálení zranění daného stupně ale nejde utržit tolik bodů zranění, že by z toho postava utržila zranění vyššího typu (díky povyšování nižších zranění).

Lidské postavy mají celkově šest fyzických jizev – jizvu trupu, jizvu hlavy, dvě jizvy rukou (pravou a levou) a dvě jizvy nohou (opět pravou a levou). Postava může pálit z jizev trupu, dominantní ruky a dominantní nohy (dle toho, zda je pravák či levák – celkově tedy ze tří jizev). Omračující fyzické zranění jsou tupé údery, jež neproniknou kůží, elektřina a některé jedy. Smrtící fyzické zranění odpovídá proražení kůže, zranění svalstva a ztrátě krve – typicky je způsobeno bodnými, sečnými a nebo palnými zbraněmi, někdy i ohněm). Zničující fyzické zranění nepochází z žádného přirozeného zdroje, ve zranění representuje zlomené kosti či ztráty kusů masa a kůže. Postihy z jizev jsou popsány v mechanikách.

Všechny bytosti s duší a emocionálními prožitky mají sociální jizvy. Sociální jizvy se dělí na negativní a positivní a fungují vždy v páru – každá positivní jizva je spojena se svým negativním protikladem. Sociální omračující zranění odpovídají krátkodobým změnám nálady, lehkým emocionálním prožitkům, vázaným k okamžiku. Smrtící zranění jsou způsobeny silnými dojmy anebo citovým působením, odpovídají dlouhodobému rozpoložení nálady postavy. Zničující zranění vypovídají o intensivním emocionálním prožitku, syrovým a nezpracovaným emocím, a nebo citům vycházejícím ze základních pudů.

Zraňování konkrétní jizvy může vést k léčbě jizvy opačné. Je-li v opačné jizvě zranění stejného typu, jako to, jež je udíleno, nezapíše se do jizvy zranění, místo toho se ale odmaže z jizvy opačné. K tomuto léčení dochází i v okamžiku, když by mělo být zranění v jizvě povýšeno kvůli zaplnění – místo povýšení na daný stupeň zranění se vyléčí u jizvy opačné ten samý stupeň zranění. Sociální zničující zranění se na rozdíl od ostatních zničujících zranění léčí rychleji. Na začátku scény se veškeré sociální zničující zranění poníží na zranění smrtící.

Temperament postavy ovlivňuje do jisté míry její sociální jizvy. Každý temperament má jizvy, které jsou s ním mnohem více spojeny, stejně tak má ale i jizvy, které jsou mu naopak velmi vzdáleny. Cholerici jsou výrazněji spojeni s odvahou a hněvem, slabší jsou u nich ale soucit a strach. Melancholici jsou spojeni se soucitem a strachem, jsou ale vzdáleni od odvahy a hněvu. Sangvinici jsou spojeni s radostí a zmatením, jsou vzdáleni jistotě a smutku. Nakonec flegmatici jsou spojeni s jistotou a smutkem, jsou vzdáleni radosti a zmatení. Některé psychologické a duchovní modely zaměňují názvy melancholika a flegmatika, tyto temperamenty jsou si po sociální stránce v něčem podobné.

Postava může pálit ze všech negativních jizev krom té, která je vzdálená temperamentu postavy.

Bytosti s vlastní vůlí a vědomím mají dvě mentální jizvy – jizvu vůle a jizvu příčetnosti. Postavy mohou pálit z obou těchto jizev. Mentální zranění si většinou postava uděluje sama pálením. Je málo přirozených způsobů, jak někomu udělit mentální zranění. Omračující mentální zranění vypovídá ztrátě soustředěnosti a bdělosti. Smrtící mentální zranění značí dlouhodobou mentální únavu či roztěkanost. Zničující mentální zranění už značí rozvrat vůle a vědomí bytosti, postupnou ztrátu vlastního já.

City jsou dlouhodobé vazby postavy na jiné bytosti. Na začátku má postava city díky zázemí a závazkům. City vznikají jako důsledky citových žádostí a nebo krátkodobě zraněním sociálních jizev. Postava si vede záznamy o citech zvlášť pro každou bytost k níž city chová. City mohou nabývat hodnot od nuly do pěti. Při naplnění citové žádosti se cit zvýší o jeden bod. Takto lze cit zvýšit celkově třikrát. Při zásahu sociální jizvy se cit dočasně zvýší o dva body do konce scény a pak o jeden bod do konce kapitoly. City mohou být použity v sociálním střetu – cit využívá ten, kdo je cílem citu, užívá jej proti držiteli citu. K využití citu je třeba spálit omračující sociální zranění. Podrobnosti viz sociální střet.

Touha vyjadřuje posedlost postavy s cílem citu, nutnost nějak jednat. Styl jednání je ovlivněn dalšími city, jež postava k cíli citu chová a nebo okolnostmi, při kterých postava touhu získala. Touha může být použita na působení na jizvu odvahy. Může být ale také použita vlastníkem citu jako zbroj proti čemukoliv, co by jej mělo jakkoliv odklonit od jeho touhy.

Respekt vyjadřuje strach nebo podřízenost postavy vůči cíli citu. V kombinaci s touhou může znamenat snahu o zalíbení ale také o touhu se vzepřít či odporovat cíli citu. Respekt se využívá k působení na jizvu strachu a nebo na jizvu radosti.

Přátelství značí důležitost cíle citu pro postavu a otevřenost postavy vůči cíli citu, její blízkost. V kombinaci s touhou často znamená lásku či vztahovou posedlost. Přátelství může být využito k působení na jizvu soucitu či jizvu smutku. Přátelství je v opozici s nepřátelstvím – nelze zvýšit jeden cit, pokud chová postava druhý. Při zisku opačného citu se tedy nejdříve cit snižuje a až pak se zvyšuje cit opačný.

Nepřátelství je nelibost postavy vůči cíli citu, její odpor a někdy až snaha ublížit cíli citu. Ve spojení s touhou pak vzniká nepřátelství na život a na smrt, věčný soupeř, kterému postava nikdy nic nedaruje. Nepřátelství lze využít k působení na jizvu hněvu. Postava může využít své vlastní nepřátelství k cíli citu, aby získala zbroj vůči sociálnímu působení cíle citu.

City s postupem času opadají. City vyvolané nebo posílené zasažením sociální jizvy odeznívají na konci kapitoly (a na konci scény vyvolání upadají o jedna). City vyvolané citovou žádostí se snižují o 1 na konci knihy, pokud si to postava přeje. Přátelství a nepřátelství jsou v opozici – získání jednoho citu maže cit druhý.

Psychické poruchy jsou odchylky od běžného myšlení a příčetnosti. Vznikají většinou po traumatickém zážitku a nebo neurologickým poškozením. Postavy mohou získat dočasné i trvalé psychické poruchy zraněním mentální jizvy příčetnosti. Dočasných poruch se dá odbornou péčí zbavit, trvalé poruchy lze vyléčit jen nadpřirozeným zásahem

Psychická porucha může mít na postavu trvající vliv – tento vliv se aplikuje neustále, dokud se postava poruchy nezbaví. Jsou ale i poruchy, které se projeví až poté, co se postava se setká se spouští takových poruch. Spuštěná porucha pak ovlivňuje postavu po dobu jedné scény. Každá porucha má svou specifickou spoušť, lze jí také ale spustit zraněním příčetnosti. Některé poruchy mohou mít jak trvající vliv, tak spoušť.

Při hře psychický poruch je třeba jistá míra vyspělosti hráče, aby z postavy neudělal pouhou groteskní figuru. Je třeba dohody vypravěče a hráče, která porucha se k postavě hodí, ale také kterou hráč svede zahrát.

Každá postava má svůj morální kód s hierarchií hříchů. Ač se postava může hlásit k nějaké víře, její duše ale nemusí zcela uznávat hodnoty této víry a bude následovat morálku. Naopak se může postava své víry zříct, přesto její duše stále bude uznávat systém víry, ve kterém postava žila celý život. Zdraví a čistota duše jsou vyjádřeny číslem, stupněm, na kterém se duše v daný čas nachází.

Každý stupeň duše má přiřazen k němu odpovídající hřích. Pokud postava spáchá hřích daného či nižšího stupně, musí si hráč zvolit. Pokusí se duši udržet na současném stavu a nebo jí dovolí padnout o jeden stupeň. Obě rozhodnutí působí postavě mentální zranění o velikosti stupeň duše mínus stupeň hříchu plus jedna. Při udržení duše je ale zranění smrtící, při pádu je omračující. Zranění lze rozdělit mezi mentální jizvy. Hříchy nad současným stavem duše lze páchat zcela beztrestně.

Stupeň duše omezuje do jisté míry chování postavy. Dle stupně duše jsou pro postavu některé činy a akce náročné nebo téměř nemožné. Postava je omezena svým aktuálním stupněm a vším, co je nad ním. Aby postava mohla tyto akce provést, musí si udělit jedno mentální zranění. Stupeň zranění je určen tím, jaké omezení postava překonává.